Setkání na konci dubna přineslo světlo a sliz. 

 Světlo pocházelo z acetylénu vznikajícího v improvizované karbidce, kterou si účastníci vyrobili z injekční stříkačky a dvou ostrých jehel (nikdo se při tom neporanil – nebo to aspoň nepřiznal). 

 A sliz byl vytvářen hned ve trojí podobě. Jak se dalo očekávat, nejméně zajímavý byl ten obecně známý z Herkulesu (nebo Herkula? Jak se vlastně správně skloňuje lepidlo parazitující na jménu antického héroa?). 

 To škrobová i polyvinylalkoholová varianta přinesly mnohem lepší výsledky – obzvláště při přimíchání fluoresceinu: sliz zářící v temnotách, to není horor, to je milá podívaná..